European Aircombat Scale Game 2007

16. 08. 2007

Naše česká výprava na letošní nejdůležitější závody - European Aircombat Scale Game dorazila do polské Wroclavi ve čtvrtek večer. Postavili jsme stan a vztyčili vlajku na jediném možném místě kousek od budoucího letiště. Budoucího proto, že ho měli teprve přes noc sekáči vytvořit z hustě zarostlé parcely na okraji řeky. V pátek ráno nás opravdu vzbudil hluk sekaček, který znamenal že se něco děje a okolo oběda se začalo lítat. Briefing ani přejímku modelů nikdo neřešil.

První kolo bylo pod mrakem a po asi dvou prvních heatech začalo pršet a tak kolo bylo odloženo na odpoledne. Flákárna, ležení ve stanu, celodenní nicnedělání a pak můj 20sec let za který jsem stihl tak akorát odstartovat, seknout v prvním útoku a hned v dalším se srazit se soupeřem mi moc dobrou náladu nepřinesl. Aichi K6-13 je komplet na odpis. Večer jsme uspořádali malou neoficiální pilot párty s českou hudbou a dostatečnou zásobou desinfekčních prostředků, stánkaři měli radost že vytočili první z mnoha na akci připravených sudů, a ti co chtěli spát si museli nejspíš něco narvat do uší jinak by to nezmákli.

V sobotu začalo druhé kolo, koukám kolem a je to rozhodně lepší jak to první. Našim klukům se daří a seků na československém účtě přibývá. Beru Do335 Pfeil a startuju, motor moc nejde tak se tam plácám ve středu pole a oženu se po tom co letí okolo, na stíhání jednotlivce nemám výkon. Daří se mi čtyři krásné seky a pak při útoku klepnu křídlem do soupeře a ulomím ho. Letět s tím už nešlo a tak zase padám do keříků, ale jsem absolutně spokojen a nadšen. Třetí kolo beru nové křídlo a startuju, jak jsem měl předtím motor bohatý tak teď je zas pro změnu chudý. Letět za někým nejde, jsem zase nejpomalejší a tak zkouším oblíbenou taktiku hrábě na stuhy uprostřed pole. Nějak mi furt nedochází co se děje a stuhy se věší na křídla jedna za druhou, toto kolo jsem dolétal s 5 seky což je pro mne absolutně špičkový výkon, který se mi nepovedl nikdy předtím. Byl jsem moc rád že i Rampa, Dan Pék, Ruda Klouček, Tomáš Krajčovič, Riki Křížala, Jožo Barát, Petr Hakl, Karel a Karel Lutzovi, Robo a Simoneta Baťkovi se držíme a nejsou žádné větší problémy. Protest proti mému novému modelu byl vyřešen u hlavního rozhodčího za účasti svědků z Ukrajiny, Moldavska a Polska. Navrhujeme v neděli letět čtvrté kolo neboť máme oprávněný strach že nebude co dělat a lidé odjedou domů, protože čekat jen na finále sedmi lidí je blbost. Poláci jsou vehementně proti, protože jejich nová vycházející hvězdička je druhá a co kdyby se to nějak pokakalo. Hlasování se ujme Reiner a s německou důkladností předloží seznam pilotů a každý ke svému jménu dopíše zda chce nebo nechce čtvrté kolo letět. Je odhlasováno asi tak 50:8 že jdem do toho. Večer jdeme do bazénu městských lázní neboť na place není voda a bereme osvěžující koupel. Po bazénku kávička v restauraci s kulturním programem a šup zpět chrnět.

Neděle je pro nás v pohodě, vynervovaný Tomáš Krajčovič svou rundu zvládne na jedničku a s třemi seky je nabeton nahoře. Dan Pék taky potvrzuje, Rampa se fantastickým výkonem dere nahoru, Ruda Klouček si o drobet pohorší a vypadne z první sedmičky. Já letím s Dornierem V-18 vstříc jeho smutnému osudu, jeden sek křídlem, jeden namotaný do vrtule a rána jak z děla. Prý jsem tím velkým ptákem srazil hned dva soupeře naráz. Stačilo mi to na finále tak jsem v pohodě.

Před koncem velkého kombatu se letí finále s dvouplošníky. Po celkem vyrovnaných výkonech ve třech kolech se i já tohoto finále účastním. Startuju stroj a vrhám se na soupeře, za chvilku se mi daří pěkný sek na polském dvouplošníku, ale marně se snažím dohnat jednoplošnou stíhačku bělorusa. Pokračuji v ignorování těchto strojů vybavených jedním křídlem a detonačním motorem neboť nedosahuji ani poloviční rychlosti, létá to jako velkej kombat a náběžka plná korundu čiší odhodláním. Při jednom z manévrů se tvrdě srazím s nějakým soupeřem, nebe plné kusů balzy, ale Riki vedle mě říká "hele vono ti to ještě letí". Nojo fakt letí, ale moc ne, chybí půlka spodního křídla, podvozek a kus trupu. Vehikl se dá jakž takž udržet ve vzduchu a tak se peru s osudem. Jdu do toho po hlavě, rvu se co to jde, hvizd a konec. Přidám tři čestné kola pro pobavení asi 200 diváků a rozstřelený Berg je miláček davu. Jo todle byla fakt sranda, lepší než to vyhrát. (končím celkově třetí)

Finále velkého kombatu šlo vzápětí, na lajně z našich já, Rampa, Dan Pék, Tomáš Krajčovič. Startujeme a Tomáš mne seká hned z první, řve sek, jeho rozhodčí nevidí já řvu na něj že jo že byl, bo nejsu slepý jak on. Vřava úděsná, šest letadel jeden metr od sebe kousek nad zemí a v zatáčce sotva 20 metrů. Daří se mi rychlý sek nalevo, pak přidávám další na krátké stuze a povedlo se mi absolutně nádherný dabl na jedné stuze zleva, křidýlka kontra a ihned zprava. Pátý přidávám na dlouhé stuze v pravé části oblohy nad domy až v úplném závěru a řvu nadšením. Todle fakt není možný já to letos vyhrál. Tomáš Krajčovič vybojoval skvělé druhé místo a Dan Pék skončil čtvrtý, Jakub Rampa Skotnica pátý.

Fotky z akce EASG 2007

Reportáž polské televize TVP3 z akce EASG 2007

Poslední minuta finále EASG 2007